Každý se ke španělštině dostane jinou cestou. Někdo začne kvůli cestování, jiného okouzlí hudba, filmy nebo samotný zvuk jazyka. Ilona svůj sen nosila v hlavě už od mládí, ale skutečně se do něj pustila až v roce 2023, kdy si řekla, že nastal ten správný čas.
Dnes věnuje španělštině alespoň patnáct minut denně, tančí flamenco, každý rok se snaží navštívit Španělsko a krok za krokem si plní svůj dlouholetý sen. V rozhovoru otevřeně popisuje, co jí při studiu pomáhá, jak překonává období pochybností i proč je podle ní důležité, aby španělština zůstala především radostí.
Co vás přivedlo ke španělštině?
Co mě ke španělštině přivedlo, si už vlastně ani nepamatuji. Vždycky se mi ale líbily rytmické písničky. Chodila jsem na aerobic nebo zumbu a právě tam španělská hudba často hrála. Když v televizi běžel nějaký pořad o Španělsku, ráda jsem se dívala. Líbil se mi samotný jazyk. A samozřejmě i Španělé. 😉
Úplně poprvé jsem se španělštinu začala učit už kolem osmnácti nebo devatenácti let, když jsem nastoupila na vysokou školu. Bohužel nám změnili rozvrh a po třech lekcích jsem musela skončit. Sen o španělštině ale zůstal a po letech jsem se k němu vrátila.
Jak dlouho se španělštině věnujete a jak vypadá váš běžný kontakt s jazykem?
Naplno se španělštině věnuji od školního roku 2023/2024.
Začínala jsem v jazykové škole, potom jsem měla individuální online výuku a letos studuji asynchronně. Lektorka mi vždy na týden připraví úkoly a já si je plním vlastním tempem.
Každý den poslouchám španělské písničky, na tabletu procvičuji slovíčka i gramatiku a ve volném čase sleduji filmy ve španělštině s českými titulky. Každý den se snažím věnovat španělštině alespoň patnáct minut.
Od září 2023 navíc tančím flamenco a každý rok se snažím odletět do Španělska.
Často se mi stává, že mě napadne nějaká věta a automaticky si ji řeknu španělsky. To jsou chvíle, které mi připomínají, že se opravdu posouvám.
Zažila jste během studia období, kdy jste měla pocit, že se neposouváte? Co vám pomohlo pokračovat?
Takových období bylo několik.
Vždycky si ale vzpomenu na slova své lektorky Míši, která mi říkala, že je to úplně normální. Pokrok se často děje ve skocích a dnes vím, že měla pravdu.
Když mám pocit, že stagnuji, věnuji se něčemu odpočinkovějšímu. Poslouchám písničky, procvičuji na Wordwallu nebo se dívám na videa na YouTube.
Hlavně se snažím připomínat si, že španělština pro mě musí být radost, ne povinnost.
Co vám při učení španělštiny pomáhá nejvíce?
Nejvíce mi pomáhá to, že vidím vlastní pokrok.
Když zjistím, že rozumím větě v písničce, lépe chápu video nebo se dokážu lépe domluvit než dřív, mám z toho obrovskou radost.
Vyzkoušela jste různé formy studia. Co vám během let pomohlo nejvíce?
Velmi mi pomohly online lekce. Jenže časově už je teď nezvládám, tak uvidím, jak to bude příští školní rok.
Líbilo se mi, že jsem musela rychle reagovat a učila jsem se porozumět mluvenému slovu.
Moc mě baví i současná asynchronní výuka, hlavně díky tomu, že je pestrá. Skvělé jsou také Vaše samostudijní kurzy.
Možností, kde se učit, mám opravdu hodně. Jen bych občas potřebovala více času. A snažím se všechno, co se učím, co nejvíce zapisovat.
Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si poprvé uvědomila, že se skutečně domluvíte španělsky?
Já jsem věčný pochybovatel, takže ani dnes bych neřekla, že se domluvím. Ale základní věci už zvládnu vykomunikovat a zbytek si domyslím. 😉
Velkou radost jsem měla, když jsem se v Málaze dokázala zeptat na cestu. A také když mi recepční v hotelu, kde jsme byli ubytovaní už podruhé, po krátkém rozhovoru řekl, že mluvím dobře španělsky.
To byl krásný pocit.
Jaký je váš další cíl nebo sen spojený se španělštinou?
Moc bych si přála, abych si jednou ve Španělsku mohla s místními normálně popovídat, aniž bych měla pocit, že lovím slovíčka.
Ráda bych zvládla sledovat filmy bez titulků a přečetla si nějaké knížky ve španělštině.
Pořád mě také láká odjet na dva týdny do Španělska a učit se přímo tam. Zatím mi ale chybí odvaha.
Co byste vzkázala někomu, kdo se španělštinou právě začíná?
Ať do toho jde a nevzdává se, ani když má pocit, že se zrovna nedaří.
A také ať se snaží věnovat španělštině alespoň chvilku každý den. Dnes existuje obrovské množství možností, kde hledat inspiraci a učit se způsobem, který člověka baví.
Na závěr
Na Ilonině příběhu se mi líbí, že nečekala na ideální podmínky ani na to, až bude mít více talentu nebo více času. Prostě začala. 🙂 Každý den udělá malý krok a postupně zjišťuje, že tomu, co ještě před pár lety znělo jako nesrozumitelná změť slov, dnes rozumí.
Možná právě proto je její rada tak cenná: nevzdávat se, dopřát si čas a hlavně si španělštinu užívat. Protože když je učení radostí, vydrží mnohem déle.
Jsem Kristy, lektorka španělštiny, která se narodila v Srbsku a díky mexickým telenovelám se zamilovala do španělštiny. A ta láska trvá dodnes. Vystudovala jsem angličtinu a španělštinu se zaměřením na vzdělání na Technické univerzitě v Liberci a následně španělskou filologii v Olomouci. Zkušenosti jsem získala na studijním pobytu v Granadě, pracovní stáži v jazykové škole v Barceloně a v Las Palmas. Své studenty motivuji, aby se zbavili strachu z mluvení a radovali se z vlastních pokroků a úspěchů.